pondělí 9. července 2018

Detroit: Become Human

Občas se objeví hra, o které jsem ochotna napsat i skoro dva měsíce po vydání a tím riskovat, že už to nikoho nebude zajímat. Detroit je přesně ta hra. Ale je prostě tak jiná, že musím. Hned na začátek je nutno podotknout, že pokud nejste majitelem konzole Playstation, máte smůlu. Stejně jako u Heavy Rain nebo Beyond Two Souls.


Co se týče příběhové stránky, není Detroitu takřka co vytknout, pokud se nebudeme zbytečně rýpat v detailech. Dějem se dostáváme do ne tak vzdálené budoucnosti, kde je ovšem značně pokročilá technika. Svět je plný androidů, stvořených k různým úkolům, ať už je to kopání kanálů nebo tanec u tyče. Ti majetnější mají samozřejmě androidy doma, kdo by přece uklízel, když nemusí. A ti chudí přišli díky vlně perfektních a efektivních strojů o práci. Zajímavé je pak sledovat "lidské" postavy a jak si vývojáři poradili s jejich povahou a vztahem k samotným androidům.

Naše tři hlavní charaktery jsou z rozdílných skupin: policejní pomocník Connor musí vyřešit problém s deviantními androidy, revolucionář Marcus bojuje za konec otroctví a Kara se vlastně stará o své, hlavně aby udržela na živu svou malou společnici Alici. Všechny tři příběhy se ale velmi úzce dotýkají a navzájem ovlivňují. Přesněji je ovlivňuje sám hráč. To je totiž asi největší paráda na celé hře. V kombinaci s úžasnou grafikou a skvělou animací, je to jako dívat se na film a rozhodovat o ději průběžně.


Samozřejmě nikdo nemůže čekat, že bude moct rozhodovat úplně o všem, nebo že se mu budou pokaždé nabízené možnosti zamlouvat. To už by prostě možné nebylo a i tak je zážitek z hraní neuvěřitelný a asi nenastane chvíle, kdy byste nezauvažovali nad tím, jestli nebylo lepší udělat něco jinak a co by se stalo. Některé činy mají následky klidně až za několik hodin. Vše pak přehledně vidíte ve vývojovém diagramu, který vás provází celým příběhem.

Jako jednu z mála vad vidím neschopnost ovládat rychlost chůze postav. Hra si sama určuje, kdy se běží, ale po zbytek času jste odkázáni na běžnou a to dost pomalou chůzi. Na výsledku to nic nemění, čas byste nikde nenahnali ani neušetřili, ale je to otravné. Zároveň s tím se váže pohled kamery, který se otáčí podle místa a směru, kde se nacházíte a sem tam se to neotočí úplně k mé spokojenosti (to se dá vyřešit stisknutím R2 a proskenováním místnosti).


Co dodat závěrem? Podle mě se jedná rozhodně o jednu z nejpovedenějších adventur vůbec. Rozhodně si budu muset Detroit projít znovu a volit jinak. Ono když už člověk zná celý ten příběh, bude to zase úplně jiné. Pokud hledáte něco chytlavého a nepříliš dlouhého, je to jasná volba!

Žádné komentáře:

Okomentovat